Tuesday, 15 July 2014

Dodatek k předchozímu příspěvku

No, a ani vám neukážu, za co jsem to to vyznamenání dostala:) Tedy, ono to nebylo jen za praktickou část, do toho bylo třeba udržovat si i tři bloky a reflektovat všechno, co jsme dělaly.
Tady to je:
Olejové barvy na MDF

Olejové barvy na MDF

Olejové barvy na MDF

Olejové barvy na MDF

Olejové barvy na MDF

Olejové barvy na MDF

Sítotisk a fixa

Sítotisk a sgrafitti


Můj prostor na výstavě se sketchbooky, experimenty a portfoliem



Koho by to zajímalo, tak tady je hodnocení celého projektu v textu, kterým jsem své dílo prezentovala:)
Presentation of FMP – Zuzana Rogers
BTEC LEVEL 3/4 FOUNDATION DIPLOMA (ART & DESIGN)

The aim of my project has changed a bit since the beginning of the project. Originally, I wanted to look at my face as a set of features and simply try to learn to put up with my own face. By having a mirror on my desk constantly, I was forced to face my face, what it looks like and recognizing the tiniest features of it. I thought that would have made me to either accept my face, or start to hate it. 
Instead, as the project evolved, it became not only about the face as it is, the “outside” and me liking or not liking it. I realized that self-portraiture was a very intimate thing and I simply could not try to detach my face from me, my inner self, any longer. Suddenly, the majority of the project became about me. While making the self-portraits, I was not painting them for public “consumption”. I was not trying to share my inner ideas, thoughts, pain. Instead, all they were supposed to show was that I come in every day and I look the same, but I am not the same. The rest was all only for me; the inner struggle while creating them. That process became a way to explore myself more; not only physically by observing my facial features, but psychologically by thinking what kind of person is linked to the face. It became sort of a therapy.
My inspiration was mainly Frida Kahlo, whom I have always admired. She accepted herself as she was in her paintings, and I believe it was a way of expressing emotions for her. Halfway through the FMP, I realized I learnt that I wanted it to do the same thing for me and serve as a way of expressing my emotions (maybe not as straightforwardly as Kahlo´s work).

I have researched many artists throughout the whole project, but as I have said earlier, Frida Kahlo was my main inspiration together with Ernst Ludwig Kirchner and Emil Nolde. The reason for that was the fact that they all very well managed to express their emotion in their works. Also, the way that the German Expressionists exaggerated shapes resonated with my conception of the FMP. I wanted to focus on the facial features as a combination of shapes and create a collection of work based around that. The outcome for my practice was a decision to understand my painting as “this is what I saw and how I felt about it”, rather than just “this is what I saw”. I realized I couldn’t separate emotions from the painting of my own face.
At the beginning of the project, I wanted to focus on primary sources. I visited Jan Saudek´s and Tim Burton´s exhibitions and I realized I needed to plan less and be more spontaneous while making creative decisions. I was still very much interested in the shapes and shades, and while doing research on The Bloomsbury Group, I became fascinated by colours and the use of complimentary colours. I expanded on that by inquiring into Henri Matisse´s and Andy Warhol´s work.
I also visited BA Fine Art Painting 2014 Degree Show in St Helens College, which was very helpful in realising that painting is a therapeutical process for some people and gave me more determination to open up more while creating my artwork.
When it comes to the screen printing part of my FMP, my biggest influence were Tracy Emin and Jean Michel Basquiat. Their use of lettering encouraged me to open up more about showing that my work is not just about depicting myself, but also about my inner self.
The photographic part of my project was inspired by David Meanix´s work.

Throughout the whole project, I experimented with many different techniques. I used plaster for “photo sculpturing”, machine embroidery, screen print, sgraffito and paint, all as a part of a layering process, which corresponded with my theme; there are different layers of me and it is only up to me which ones I will show and which ones will stay hidden. Influenced by the German Expressionists, I experimented with ink and gouache technique, which produced woodcut-like pieces. The second direction of my work was oil painting, where I was working simultaneously on six self-portraits. Oils are traditionally linked with portraiture, and it is a medium that allows constant change. That is something that I appreciated, because I was using very bright and unusual colours. That became an obstacle; one day the colour seemed right, and after a few days, I didn’t feel like it reflected what I felt in the photo. Oils let me rework on top of what I´d already painted and build layers.

I have created a collection of work, which is part of the exhibition. I have picked my most successful works, which I feel are results of good research, persistent effort and experimentation.
One part of my work is six oil paintings on primed MDF board. That material produced the best results for me in the past and I simply prefer its robust feel to canvas. I painted all of them over four weeks, and I was implementing all the research onto them. I soon realised that the process of painting was not just a painting; it became more to me and I was very protective over the unfinished paintings. This was not the first time I worked with oil paint, so I did not need to experiment as much with the technique itself as I did with colours and the actual subject of the painting. If I could change something, I would try to create a series of self-portraits painted in not such a neat manner; I would use impasto and sgraffiti more. However, I don’t think I would change the outcomes themselves; I like them the way they are, because I know there was lot of struggling during that process.
The other part of my work is two prints of photographs of my face, which I turned into a stencil by adjusting threshold levels in Photoshop. Before I printed, I painted onto the canvas simple outlines of my face. After the print, I decided to use lettering within the prints. In the first case, I simply scratched into the print (sgraffito), in the second case I used fine liner to write into the light areas.
The only thing here I would change is the size; I think A3 or A2 would suit them better than A4.
All the work produced was influenced by all my research. I was really trying to link the research to my own work and get inspiration from the artist´s approach.

If I had a chance to develop this project, I would definitely experiment more with lettering, even within the oil paintings. I would try to go to London to visit the National Portrait Gallery, and I would also try to look at different ways of approaching self-portraiture.

HANBA MI!

Teda! Nemůžu uvěřit, že už je to dva měsíce, co jsem tu psala naposledy! Na druhou stranu, byl tu blázinec, tak je to aspoň trochu omluvitelné:)
Co se za tu dobu stalo? Hrozně moc věcí!

Dokončila jsem projekt ve škole, a měli jsme výstavu! Tady je pár fotek mě a mé práce (plus v levém dolním rohu je vidět držadlo portfolia, které je napěchované dalšími kresbami a výtvory:))


Jak už jsem psala dřív, můj FMP (Final Major Project) byl  zaměřen na autoportréty. Na celý projekt jsme měli v podstatě dva měsíce, a byl to projekt nejdůležitější, protože jsme z něj byli známkováni (předchozí tři pojekty byly oznámkované jen nanečisto a pro nás, abychom věděli, na jaké úrovni jsme a co musíme zlepšit, abychom dosáhli kýžených známek). Známky tu mají na téhle úrovni tři: PASS (prošli jste), MERIT (doslova zásluha) a DISTINCTION (vyznamenání). Každá z těch úrovní má svá vlastní kritéria. Abyste vůbec ten kurz udělali a dokončili to vzdělání, musíte splnit všechna kritéria v PASS. Abyste získali MERIT, musíte získat všechna kritéria v PASS a MERIT. A abyste získali DISTINCTION, musíte získat všechna kritéria v PASS, MERIT a DISTINCTION. To znamená že pokud máte všechno odfajfkovaný v PASS i MERIT, ale v DISTINCTION vám jedno kritérium uteklo, máte jenom MERIT! Já samozřejmě cílila pro DISTINCTION, které je velmi těžké získat. Některé ročníky nemají ani jednoho člověka, co by měl vyznamenání, loni to byl jen jeden kluk, co ho získal. Jak jsem dopadla, vám ale povím až na konci blogu:D

Kromě toho pořád proháníme kola. Objevila jsem tu takovou pěknou trasu, kolem 20 kilometrů, tak jsem se na ni teď poslední dobou dost vydávala, protože bylo hezké počasí a škola už mi skončila v půlce června (výsledky dostáváme až po třech týdnech). Takže tady je pár náhodných fotek, co jsem nasbírala:
Na návštěvě u známých (nebyli doma, tak jsem zapozovala u jejich dveří a poslala jim fotku:)

St Helens. Na hlavě mám pěknýho kohouta, protože si moje kadeřnice odjela na dovolenou a moje vlasty rostou hrozně rychle:D

Při projížďce s Tomem
Labuť a ošklivá káčátka


Kromě toho jsem také zaletěla domů na svatbu mého bratrance, a potkala se s holkama ze Spolča:) Zároveň jsem i na té svatbě oslavila své 23.narozeniny a děkuju všem za přání! Důkaz o oslavě:


A aby toho nebylo málo, tak v pátek letím na další svatbu! Hurá! Pak za mnou přiletí i drahý choť a v ČR budeme až do 31.7., takže kdo by si chtěl procvičit angličtinu a rodilým mluvčím a mnou, tak dejte vědět:).

Včera jsem byla naposledy na setkání korporace a všech guvernérů. Poslední den mého prezidentování! Dostala jsem víno a úřední dopis, kde korporace přijímá mou rezignaci:D. Fakt se cítím důležitě:D.


A na závěr, slibovaná informace ohledně známky. Poté, co naše lektorka společně s dalšími dvěma oznámkovaly naší práci, a po ověření jejich známkování externím zkoušejícím (to je normální postup:), můžu hrdě oznámit, že jsem úspěšně ukončila studium a získala vyznamenání! Byly jsme ve třídě tři holky, co ho získaly, a naše lektorka říkala, že externí zkoušející byla velmi překvapena vysokou úrovní!

Takže hurá do hledání práce. Ale to až po dovolené v Čechách a Francii.

Mějte všichni pěkné léto!

Wednesday, 14 May 2014

Kola!

Tak, a je to tady! Po dlouhé době konečně máme kola!
Ale popořádku!

Zachránila jsem tu káčátka na našem rybníčku. Byla dvě, plus tedy kačena a kačer. Vždycky když jsem šla na autobus, tak jsem je minula, no roztomilost veliká. Je to tady takové klidné a mírumilovné, tak jim ani nic nehrozilo (aspoň se to zdálo). Jednu sobotu jsem se probudila, to to byl asi týden, co se na rybníčku objevila, a koukám, že v rákosí se krčí místní kočka. A protože má na krku rolničku, tak si ještě dávala pozor, aby to ty kačeny neslyšely. Takže se tahkle pomalu plížila, a já se na to nemohla koukat. Vzala jsem chleba a oznámila Tomovi, že jdu dolů ty kačátka zachránit, čemuž se Tomas zasmál (protože on není dítě, aby šel krmit kačenky). Jakmile jsem začala krmit kačeny, tak se shlukly ke mně, čímž bylo nebezpečí kočky na chvíli zažehnáno (i když se tam pořád v rákosí, potvora, schovávala). A najednou se otevřou dveře k domu, a kdo jde ven? Thomas, s dvěma krajíci chleba, že si to rozmyslel a přeci jen je krmit bude:). Kočka se ho lekla, schovala ocas, stáhla uši a upalovala pryč.
Pak mi ale došlo, že se nemají kachny krmit normálním chlebem, ale chlebem suchým, aby se nenafoukly, tak jsem měla pár dní obavy, kdy najdu nějakou mrtvou nafouklou kačenu, ale nic se nestalo. No, a nakonec jsem obě ta káčátka stejně nezachránila, protože jsem několik dní nato cestou z autobusu jedno našla mrtvé v trávě. Aspoň ho ta kočka měla sežrat, když už ho zabila!
Teď se tu ale objevila další kachní rodinka a ti mají káčátek šest, tak ty snad ani zachraňovat nebudu, když jich je tolik. Ale jsou úplně prťatý!!!

Tak, k těm kolům. Ta kola jsme měli objednaná, a jenom jsme čekali, až Thomasovi pošlou z práce nějaký poukaz s kódem, na základě kterého bychom ta kola obdrželi. Poukaz přišel tento týden, tak jsme v sobotu šli objednat smontování kol, abychom si je v úterý mohli vyzvednout. V úterý jsme autobusem dojeli do obchodu, a ukázalo se, že na skladě pro nás mají jen jedno kolo toho druhu a další neseženou, protože už se nevyrábí. Chyba nastala na skladě někde jinde, kde jim poslali krabici označenou jako naše kolo, uvnitř ale bylo kolo jiné. Takže si i u nás  v obchodě mysleli, že to kolo mají, a až když ho chtěli smontovat zjistili, že to neodpovídá popisu. Thomasovi zkoušeli volat, ale jelikož byl v práci, tak jim to pochopitelně nemohl zvednout.
Thomasovo kolečko
Thomas nasadil svůj učitelský tón a chudák prodavač nakonec sám nabídl, že nám místo toho druhého kola dá kolo o dosti lepší, s kotoučovými brzdami a o 150 liber dražší, než to, co jsme si objednali. K tomu jsem is ještě vybrala dámské sedlo, a pan prodavač hned dodal, že to k tomu přihodí zadarmo.
Takže jsme si je dneska byli vyzvednout, a je to super! Akorát si budu muset poštelovat řídítka, páčto je mám moc vysoko. Doufám, že to nerozbiju. Jo a mimochodem, to lepší kolo mám já (protože na Thomasově je namontovaný zámek a pumpička a to všechno co on bude potřebovat aby na něm mohl jezdit do práce). Jupí:)
Moje kolečko

Navíc budeme mít bicáky, protože to musíme tahat až do třetího patra, kde máme byt. Úplně ještě nemáme vymakané uskladnění. Vrtat do zdí tu moc nemůžeme, všechno to je sádrokarton a navíc tu nebudeme zůstavat bydlet dlouho, a moc úložného prostoru nemáme. Nakonec jsme se rozhodli dát kola do naší studovny, což je jeden ze dvou ložnic, kde většinou pracujeme. Moc pěkně to nevypadá, ale lepší, že je mít v obýváku, že.

Máme tu teď velký hic, okolo 19°C, a všichni chodí v kraťáscích a sandálkách a já mám na sobě koženou bundu a je mi tak akorát. Myslím, že mi to chvíli potrvá, zvyknout si.

Thursday, 1 May 2014

Jaro

A přišlo jaro.
Po dlouhé době se opět ozývám ze země Keltů a královen a cideru a tak. Po prázdninách strávených v ČR a následné nemoci jsem se konečně zotavila, a tak můžu opět chodit to školy. Pracuji teď na mém Final Major Project, který trvá 6 týdnů, a na konci toho bude oznámkován. Je toho hodně, co se musí okolo toho dělat, tak mám plné ruce práce.

Novinky:
  • Koupili jsme si s Thomasem kola! A protože tu mají takový chytrý systém, může si každý, kdo pracuje pro Warrington Council (co spadá pod mětský úřad města Warrington) , zažádat o 40% slevu na kola v rámci projektu "Na kole do práce". Je jedno, kolik těch kol si kdo koupí, akorát musí být pro toho samého člověka, a do 1000 liber. To znamená že si Thomas koupil dvě úplně stejná, pánská, a každý budeme mít jedno (ještě štěstí že jsem celý život jezdila na pánských, která pak dědil bratr, a jsme s Tomem podobné výšky). Takže je mám eobjednané a už se těšíme, až si je budeme moci vyzvednout!
  • Dnes jsem se šla nechat ostříhat! Už jsem měla plné zuby dlouhých vlasů, co se musí složitě upravovat! Takže jsem nakrátko. Vypadám trochu jako lady Diana, páčto to mám ještě pořád takový vyfoukaný od té kadeřnice:), ale snad to slehne! Všechny ty paní se tomu obdivovaly a jak mi to prý sluší. No nevím, je to super, mít krátné vlasy, protože hlava je o hodně lehčí, na druhé straně si na to musím zvyknout, protože je to přeci jen změna!
  • Už jsem řídila sama! Tedy sama v autě! Nikoho jsem nezabila, dojela jsem do Aldi na nákup (a zpátky), i zaparkovat jsem zvládla. Hurá!
Helča mě prosila o fotku, tak tady je!

Mějte se všichni krásně! Aužívejte jaro, jako já tady! Měli jsem tu krásné sluníčko!
Jo a ještě. V srpnu budeme v UK, tkaže kdo byste se v rámci cestování chtěli zastavit, můžete! Máme tu gauč, na kterém se dá pohodlně vyspat, a jednu karimatku a jeden spacák, takže jste vítáni! A samozřejmě podlahu, pokud by to mělo být ve větších skupinách:). Dostanete se k nám vlakem přímo z letiště v manchesteru, takže to vůbec není komplikované!:)
Čaute!

Sunday, 23 March 2014

Autoportrét

Hanba mi! Poslední přsípěvek před dvaceti dny! Tady je vidět, jak to tu letí!
Byla jsem teď velmi zaneprázdněná psaním eseje. Jako téma jsem si vybrala autoportrét, konkrétně umělce: Emil Nolde, Frida Kahlo a Ernst Ludwig Kirchner. Důvodem bylo to, že jsem už dlouho pracovala na sérii autoportrétů. Chtěla jsem totiž malovat/kreslit/znázorňovat obličej, ale neměla jsem žádného modela. Těžko donutíte Thomase, aby seděl v klidu aspoň 5 minut! Takže jsem si vzala zrcadlo, a malovala jsem a malovala. Nejdříve akrylovými barvami, pak olejovkami, vyzkoušela jsem i nové techniky. Celé je to už trochu schizofrenní, protože pořád se na sebe koukat člověku po čase leze na mozek:), navíc bojujete s pokušením udělat se hezčí:).
Každopádně, tohle jsou některé moje výtvory.
Akrylové barvy. Hrozně jsem se tu mračila, tak je to asi 3x přemalovávané.

Olejové barvy na dřevě.

Olejové barvy. Musela jsem se vyfotit, abych měla srovnání!:) Akorát jsem si na to focení zapomněla dopnout knoflík!

Tempery a voděodolný inkoust.


Takže umění zdar!!!

Monday, 3 March 2014

Z Newgale do Broad Haven

Další update z naší dovolené v St Davids, tentokrát více fotek, nežli textu (po cestě toho k vidění  moc pamětihodného nebylo, zato ty výhledy!).
Dojeli jsme do Newgale (já jsem řídila!), kde jsme nechali auto, a vydali se podél pobřeží do Broad Haven. I když se jedná o nějakých pouhých 10 kilometrů, cesta nám zabrala kolem 4 hodin. Stoupáte nahoru a dolů, tu sejdete na pláž, tu posedíte a koukáte na moře.
Když jsme dorazili do Broad Haven, nastal problém odvozu zpět k autu. Jít zpátky se nám nechtělo, protože bychom to do tmy nestihli, a autobus, kterým jsme chtěli jet, jezdí jen ve čtvrtek a o víkendech. Nakonec nám paní na poště našli cestu, kdy jsme museli dvakrát měnit autobus, jet v autobuse narvaném školáky a přemluvit řidiče aby nám zastavil mimo zastávku. Ale podařilo se, a nakonec jsme dorazili do hotelu.
Ale stálo to za to. Posuďte sami!
Newgale Beach. Ty kameny tu obvykle nejsou, bývala to písečná pláž, až do lednových záplav.
Kameny, kameny, kameny. Aneb co bouře napáchala!

Záplavy přetrvávají. Moře nalevo, země napravo.

Tady se moře přelilo pře násep, a voda zůstala na louce, která slouží v létě jako camping.




Super značka. Superman letící zachránit někoho dole!

Nolton Haven

Pláž v Nolton Haven

Pláž

Pohled na zátoku, my jsme přišli po cestičce zleva.

Na tom kopci naproti jsme měli svačinu!




A tady nastal okamžik, kdy i bylo takové vedro, že jsem byla jen v krátkém rukávu. Skorojaro!

Poníci = Tom pochodující co nejrychleji směrem pryč od nich:)

Sestup do Broad Haven

A zpátky v Newgale, na pláži
Ty kameny byly krásné. Úplně jako na skalku!

Představte si sílu té bouře, co hodila kameny takových rozměru i 200 m daleko.