Kola!

Tak, a je to tady! Po dlouhé době konečně máme kola!
Ale popořádku!

Zachránila jsem tu káčátka na našem rybníčku. Byla dvě, plus tedy kačena a kačer. Vždycky když jsem šla na autobus, tak jsem je minula, no roztomilost veliká. Je to tady takové klidné a mírumilovné, tak jim ani nic nehrozilo (aspoň se to zdálo). Jednu sobotu jsem se probudila, to to byl asi týden, co se na rybníčku objevila, a koukám, že v rákosí se krčí místní kočka. A protože má na krku rolničku, tak si ještě dávala pozor, aby to ty kačeny neslyšely. Takže se tahkle pomalu plížila, a já se na to nemohla koukat. Vzala jsem chleba a oznámila Tomovi, že jdu dolů ty kačátka zachránit, čemuž se Tomas zasmál (protože on není dítě, aby šel krmit kačenky). Jakmile jsem začala krmit kačeny, tak se shlukly ke mně, čímž bylo nebezpečí kočky na chvíli zažehnáno (i když se tam pořád v rákosí, potvora, schovávala). A najednou se otevřou dveře k domu, a kdo jde ven? Thomas, s dvěma krajíci chleba, že si to rozmyslel a přeci jen je krmit bude:). Kočka se ho lekla, schovala ocas, stáhla uši a upalovala pryč.
Pak mi ale došlo, že se nemají kachny krmit normálním chlebem, ale chlebem suchým, aby se nenafoukly, tak jsem měla pár dní obavy, kdy najdu nějakou mrtvou nafouklou kačenu, ale nic se nestalo. No, a nakonec jsem obě ta káčátka stejně nezachránila, protože jsem několik dní nato cestou z autobusu jedno našla mrtvé v trávě. Aspoň ho ta kočka měla sežrat, když už ho zabila!
Teď se tu ale objevila další kachní rodinka a ti mají káčátek šest, tak ty snad ani zachraňovat nebudu, když jich je tolik. Ale jsou úplně prťatý!!!

Tak, k těm kolům. Ta kola jsme měli objednaná, a jenom jsme čekali, až Thomasovi pošlou z práce nějaký poukaz s kódem, na základě kterého bychom ta kola obdrželi. Poukaz přišel tento týden, tak jsme v sobotu šli objednat smontování kol, abychom si je v úterý mohli vyzvednout. V úterý jsme autobusem dojeli do obchodu, a ukázalo se, že na skladě pro nás mají jen jedno kolo toho druhu a další neseženou, protože už se nevyrábí. Chyba nastala na skladě někde jinde, kde jim poslali krabici označenou jako naše kolo, uvnitř ale bylo kolo jiné. Takže si i u nás  v obchodě mysleli, že to kolo mají, a až když ho chtěli smontovat zjistili, že to neodpovídá popisu. Thomasovi zkoušeli volat, ale jelikož byl v práci, tak jim to pochopitelně nemohl zvednout.

Thomasovo kolečko

Thomas nasadil svůj učitelský tón a chudák prodavač nakonec sám nabídl, že nám místo toho druhého kola dá kolo o dosti lepší, s kotoučovými brzdami a o 150 liber dražší, než to, co jsme si objednali. K tomu jsem is ještě vybrala dámské sedlo, a pan prodavač hned dodal, že to k tomu přihodí zadarmo.
Takže jsme si je dneska byli vyzvednout, a je to super! Akorát si budu muset poštelovat řídítka, páčto je mám moc vysoko. Doufám, že to nerozbiju. Jo a mimochodem, to lepší kolo mám já (protože na Thomasově je namontovaný zámek a pumpička a to všechno co on bude potřebovat aby na něm mohl jezdit do práce). Jupí:)

Moje kolečko

Navíc budeme mít bicáky, protože to musíme tahat až do třetího patra, kde máme byt. Úplně ještě nemáme vymakané uskladnění. Vrtat do zdí tu moc nemůžeme, všechno to je sádrokarton a navíc tu nebudeme zůstavat bydlet dlouho, a moc úložného prostoru nemáme. Nakonec jsme se rozhodli dát kola do naší studovny, což je jeden ze dvou ložnic, kde většinou pracujeme. Moc pěkně to nevypadá, ale lepší, že je mít v obýváku, že.

Máme tu teď velký hic, okolo 19°C, a všichni chodí v kraťáscích a sandálkách a já mám na sobě koženou bundu a je mi tak akorát. Myslím, že mi to chvíli potrvá, zvyknout si.