Hlavy a šicí stroje

Můj oblíbený předmět, 3D. Téma: Hlava!
Minule jsem uplácala bramboru, která se postupně začala podobat člověku.

Hlava člověka (mojí spolužačky).

Ve středu jsme pak dodělali poslední detaily, hlavu rozřízli, vydlabali a slepili k sobě, a šup do pece.
Sice jsme měli dodělávat opět ten samý model, jelikož ale můj model ten den zrovna chyběl, přetransformovala jsem své dílo na někoho jiného (což, upřímně, nebylo vůbec těžké:)).

Model hlavy mojí další spolužačky.

Aby toho vytváření 3D objektů nebylo málo, tak jsme ve čtvrtek při hodině Textilie a Módy začali pracovat se šicími stroji. Šmankote! Pořád si pamatuju svůj dětský šicí stroj, s červenými obrázky, a jak jsem na něm ušila tašku, která se ale po týdnu rozpárala:D. 

Zezačátku jsem se stroji zápolila. Neustále se to všechno zamotávalo, pak tam jsou ty páčky a čudlíky jak v letadle a do toho si člověk musí dát pozor, aby si nepřišil prsty ke svému výtvoru. 

Navíc jsme museli vyzkoušet metodu, která se myslím jmenuje "cording", kousky vlny se přišívají na kus látky a vytváří to tak 3D efekt a konturu. Ta vlna děsně poskakuje a všechno se to klepe, ale když má člověk dost trpělivosti, tak se to dá. Nejvíce překvapili kluci od nás ze skupiny, kteří se do toho nesmírně zabrali (asi kvůli těm čudlíkům a páčkám a tak) a šití je bavilo. 

Když lektorka viděla, jak zápolím s normálním šicím strojem, navrhla mi zkusit vyšívací stroj. To je mnohem jednodušší, s látkou pohybujete sem a tam a vytváříte tak obrázky. Musíte být akorát hodně rychlí. Po chvilce trénování se mi povedlo vyvtořit kontury obličeje, na které jsem pyšná, páčto to po mě zkusili všichni ostatní, ale nikomu se to tak nepovedlo! (hahaha)

A teď už ta díla:

Hlava na vyšívacím stroji

Detail

Batika s detaily vytvořenými na vyšívacím stroji

Detail

Kromě toho všeho je tu ještě jedna veselá zpráva, a to v příštím příspěvku. Wohooooo!

Procházka aneb už zase skáču přes anglické kaluže

Dnes jsme s Thomasem šli na malou procházku, máme tu takové rumiště za domem, tak jsme to šli víc prozkoumat. Jako Brdy to teda není, to určitě ne! Musím se přiznat, lesy mi tu opravdu chybí, ve Walesu aspoň byly zelené louky bez domů a lidí, ale tady nenajdete tichý kout.

SkoroLes

Most přes železnici

Thomas na mostě přes železnici

Pohled z mostu přes železnici na železnici,  směr Liverpool

Rozběh...

...hoplá

SkoroLesII

Rybníček s kachničkama a labutěma

Pohled z kopečku na oblast kde bydlíme

Pravděpodobně umělě vytvořený kopeček

RybníčekII

Kopeček z druhého břehu

Další rybníček, hned před našim domem. Místní kočky sem chodí lovit kachničky.
Kdo najde kočku?

3D

Tenhle post je tu především pro několik "děl", co vznikla, více si o každodenním dění přečtete v následujícím příspěvku. 

Hlava mojí spolužačky.

Batika voskem na papír I

Batika voskem na papír II

Batika voskem na papír III

Batika voskem na kus látky

Kromě toho jsme ve čtvrtek byli v temné komoře a nastudovali si trochu fotografie a chemikálií. Nikdo mi neřekl, že ten fixátor bude smrdět jako zkažená vajíčka. Fuj.

Malé šance

Protože jsem poměrně unavená, nebude to nic dlouhého, jen pár myšlenek.

V naší skupině jsme se daly dohromady tak nějak všechny holky, ale nejvíc asi "peču" s Liz a Karlou. Chodíme spolu na oběd, na kafe, sedíme většinou vedle sebe a tak. 

Když jsem si přidala Liz mezi přátele na Facebooku, náhodou jsem díky jejím fotkám zjistila, že má lupus. Autoimunitní nemoc, co někdy napadá vnitřní orgány a nemá léčbu. U Liz to zjistili lékaři příliš pozdě, takže si musí sama provádět dialýzu každý den u sebe doma, nemůže chodit do schodů kvůli špatným kloubům a čeká už rok na dárce ledvin, protože ty její jsou zničené. Když jsem si to uvědomila, docela jsem se zarazila, protože to, že navzdory svojí nemoci jde a ve 29 letech začne studovat umění (které nikdy v životě nedělala), je super. Liz zatím nikdy nechyběla, každý den poctivě chodí na všechny přednášky, a volné pátky tráví v Liverpoolu v nemocnici na testech.

Další je Karla. I u ní jsem díky Facebooku zjistila, že byla před rokem vážně nemocná. V den svých 18 narozenin byla diagnostikována s rakovinou jícnu. Naštěstí, a jak sama často píše na Facebooku, nakopala rakovině ... Má sice zničený hlas, takže zní jako když chraptí, ale je neuvěřitelně veselá a pozitivní a sama ze sebe si dělá legraci. 

A pak je tu Sarah. Sarah studovala umění už v 18, a po 8 letech se rozhodla k tomu vrátit. Proč? Škola jí prý tenkrát nebavila, několik let pracovala, pak pobírala sociální dávky. Každý den (pokud je ve škole) si stěžuje, jak strašně je unavená, jak odvykla práci a jak je víkend plný nicnedělání krátký. Dnes chyběla ve škole, tak jsem jí na popud naší lektorky napsala sms, a ona odpověděla, že jí to počasí nějak nedělá dobře a radši zůstala doma. 

Všechny tři mají jednu společnou vlastnost; mají předpoklad k tomu být fajn lidi. Bohužel jenom první dvě ty předpoklady nějak využily, a to dokonce navzdory všem překážkám, co je potkaly. Kolikrát si říkám, že jsme my lidi pěkní hajzlíci, místo toho, abychom byli vděční za to, co máme a sanžili se to rozvíjet, si stěžujeme a nadáváme a závidíme ostatním.

Howgh. Příště to snad bude něco víc světského a méně cheesy (cheesy = kýčovitě dojímavé) !:)

Malá dílka

Na kurzu už jsem téměř 4 dny a za tu dobu jsme toho udělali spoustu. Prvních sedm týdnů máme předměty jako historie umění, malba, grafika, textilie a móda, tisk atp. Pak se to mění a my se můžeme specializovat na umění (malba)/grafika/textilie/3D.

Jedno z našich studií, tohle je 3D studio

No...měli jsme malovat kytky, a já už měla hotovo... tak mám moře!:)

Můj úžasný keramický výtvor s "polevou na perníčky"

 Po těch 7 úvodních týdnech nás také čeká foto worskop, budeme fotit dírkovou kamerou atp., tak se na to těším. Jen aby do toho nepletli moc matiky a fyziky!

Jedna perlička na závěr. Jak jsem se v oktávě pletla, když jsem si myslela, že ta čtvrtletka z matiky je můj poslední matematický test! V rámci zlepšování vzdělání žáků v UK tu každý student musí podstoupit tzv. Initial Assessment (Základní hodnocení), a to z angličtiny a matematiky. Pokud nedosáhne určité úrovně (a přitom už studuje college), musí chodit na zvláštní hodiny. Test se vyplňuje na počítačích, a hned po zaklikání všech odpovědí a vypočítání všech objemů a doplnění interpunkce se zobrazí výsledek. Já se upřímně málem rozbrečela už při vyplňování testu. Ze tří slov dosaďte jedno, které se nejvíce hodí do věty: (conscienceless/consciences/conscientiousness). Těžko vybírat, když nevím, co ta slova znamenají! Horší byla matematika, kdy bych snad i odpověď věděla, pokud bych ale rozuměla otázce! Jak se řekně anglicky obvod, to jsem se nikde nenaučila, to samé s průměrem, poloměrem, mediánem atp. Ale výsledek dopadl velmi dobře! Na stupnici E1, E2, E3, L1? L2, L3 kdy E1 je nejhorší a L3 nejlepší jsem se z obou předmětů umístila v L2. Většina lidí byla L1, pár géniů L3, dost lidí mělo matiku E2/E3. Takže super, na to, že jsem polovině otázek nerozuměla:).

Studia

I když jsem si myslela, že budu tenhle rok pracovat a magistra si udělám příští rok, nakonec to dopadlo jinak. Teď jsem začala druhý týden studia na St Helens College, a to "Diploma in Foundation in Studies in Art and Design" (jednoduše umění a design). Je to jednoroční, něco jako naše VOŠky a vypadá to zatím dobře. Akorát jsem tam jediná, kdo už má titul, všichni ostatní to berou jako přípravu na univerzitu na studium umění. Můj plán je dokončit tenhle rok, a pokud se zadaří, tak příští rok jít na PGCE (rok studia na učitele umění a designu na střední škole).
Na druhou stranu, čím déle jsem tu, tím více si znovu uvědomuji propastný rozdíl mezi výchovou českých a britských dětí. Děti tady nejsou děti, ale rozmazlení malí dospělí. Jasně, nemůžu moc zobecňovat, potkáte tu i fajn děti, ale když vidím, jak se všichni strašně snaží, aby zapadli do kolektivu, nosí to samé oblečení, holky se malujou od jedenácti let, stýská se mi po českých dětech. I když, kdo ví, možná mám naivní představu a jsem deformovaná naší kostelní dobříšskou omladinou.
V našem kurzu je 15 lidí, asi 7 nás tam je 22+, většina holek. Je tam jedna Slovenka, tak jsem doufala, že se trochu dáme dohromady, ale očividně žije v UK už dlouho a za svoje slovenské kořeny se spíš stydí (můj pokus mluvit s ní česky se nezdařil, obořila se na mě, že přeci "jsme v Británii, tak budeme mluvit anglicky, ne slovensky"). Nu což, nedá se nic dělat. Britky jsou tu milé, těm je jedno, jaký, jazykem mluvím či s jakým přízvukem, tak se s tou milou Slovenkou nemusím bavit:).

Do školy musím autobusem, trvá to ale jen 15 minut, tak to není tak hrozné. Ovšem ty hodiny, zlatá univerzita! Od 9 do 4, každý den kromě pátku! Už jsem nějak odvykla...:)

Byl nám zadán letní projekt, ovšem vzhledem k mému pozdnímu přihlášení se jsem měla jen týden na přípravu. Téma: Extrémy. A jak tak sedím a koukám, vidím pomeranč na stole, a vedle šroubky a hřebíky. Takže výsledný produkt:

1000 špendlíků v 1 pomeranči

Nebudu ale lhát, stýská se mi. Ani ne tak, že by to bylo příliš dlouho, ale spíš kvůli vědomí té budoucnosti tady. Aspoň že můžu dělat, co mě baví, i když se někdy cítím blbě, že si moc "užívám". Omlouvám to trochu tím, že se tu musím nějdřív usadit, než začnu pracovat/budouvat kariéru/studovat dál. Navíc věřím, že se mi nějaké oficiální britské vzdělání bude hodit. Snad se nepletu.

Nový byt

Tak máme nový byt. Hurá. Nastěhovali jsme se před dvěma týdny do naprosto prázdného bytu. Po několika návštěvách IKEI a podobných obchodů jsme pořídili nejen postel a skříně, ale i nádobí, z kterého můžeme jíst.

Před a Po

Hodně nám pomohli Tomovi rodiče, ale i tak jsme toho většinu museli sestavit sami. Myslím, že kdyby IKEA hledala lidi do týmu, co dává nábytek dohromady lidem, kteří si za to zaplatí, my bychom tu práci rozhodně dostali. Ukázalo se, že mě práce s vrtačkou baví mnohem víc, než Thomase, a tak jsme se několikrát ocitli v situaci, kdy Thomas v kuchyni vařil večeři a já zatím v obýváku montovala TV stolek. 

Máme pověšeny i obrazy, co jsem si přivezla. Hned se tu člověk cítí líp. 

Protože bydlíme ve třetím patře, máme z okna krásný výhled na sochu Sv. Heleny (město u kterého bydlíme se jmenuje St Helens), rybníček, co je hned před domem, a pole. Trochu mi to připomíná Čechy, což je fajn. 

Lány a socha Sv. Heleny někde na obzoru

Rybníček s kačenkama 

Je to tu dosti ploché, takže dobré na kolo - ještě tak mít kola. Nebo spíš kam je uskladnit. Navrhovala jsem naši druhou koupelnu, kde jsou teď jen prázdné kufry, ale to bychom museli kola nosit přes ložnici...:/ Docela mi tu nějaký pohyb chybí. Sportovní kluby tu nejsou, a že by se mi chtělo chodit do posilovny, to úplně nééé. 

Nu, žije se tu vcelku dobře. Akorát potřebuje naše domácnost ještě vychytat mouchy - máme myčku, ale jen 4 mělké talíře, 4 hluboké, a tak ji nemůžeme moc používat. Takže asi budeme muset nakoupit další nádobí:). Dnes jsem dělala kuřecí kapsy, ale nemáme párátka, ani špejle, a tak jsem si vzala jehlu a nit, a kuřátka zpátky zašila, jako chirurg. Thomas jenom koukal:). Nu což, to se všechno časem dožene!