Studia

I když jsem si myslela, že budu tenhle rok pracovat a magistra si udělám příští rok, nakonec to dopadlo jinak. Teď jsem začala druhý týden studia na St Helens College, a to "Diploma in Foundation in Studies in Art and Design" (jednoduše umění a design). Je to jednoroční, něco jako naše VOŠky a vypadá to zatím dobře. Akorát jsem tam jediná, kdo už má titul, všichni ostatní to berou jako přípravu na univerzitu na studium umění. Můj plán je dokončit tenhle rok, a pokud se zadaří, tak příští rok jít na PGCE (rok studia na učitele umění a designu na střední škole).
Na druhou stranu, čím déle jsem tu, tím více si znovu uvědomuji propastný rozdíl mezi výchovou českých a britských dětí. Děti tady nejsou děti, ale rozmazlení malí dospělí. Jasně, nemůžu moc zobecňovat, potkáte tu i fajn děti, ale když vidím, jak se všichni strašně snaží, aby zapadli do kolektivu, nosí to samé oblečení, holky se malujou od jedenácti let, stýská se mi po českých dětech. I když, kdo ví, možná mám naivní představu a jsem deformovaná naší kostelní dobříšskou omladinou.
V našem kurzu je 15 lidí, asi 7 nás tam je 22+, většina holek. Je tam jedna Slovenka, tak jsem doufala, že se trochu dáme dohromady, ale očividně žije v UK už dlouho a za svoje slovenské kořeny se spíš stydí (můj pokus mluvit s ní česky se nezdařil, obořila se na mě, že přeci "jsme v Británii, tak budeme mluvit anglicky, ne slovensky"). Nu což, nedá se nic dělat. Britky jsou tu milé, těm je jedno, jaký, jazykem mluvím či s jakým přízvukem, tak se s tou milou Slovenkou nemusím bavit:).

Do školy musím autobusem, trvá to ale jen 15 minut, tak to není tak hrozné. Ovšem ty hodiny, zlatá univerzita! Od 9 do 4, každý den kromě pátku! Už jsem nějak odvykla...:)

Byl nám zadán letní projekt, ovšem vzhledem k mému pozdnímu přihlášení se jsem měla jen týden na přípravu. Téma: Extrémy. A jak tak sedím a koukám, vidím pomeranč na stole, a vedle šroubky a hřebíky. Takže výsledný produkt:

1000 špendlíků v 1 pomeranči

Nebudu ale lhát, stýská se mi. Ani ne tak, že by to bylo příliš dlouho, ale spíš kvůli vědomí té budoucnosti tady. Aspoň že můžu dělat, co mě baví, i když se někdy cítím blbě, že si moc "užívám". Omlouvám to trochu tím, že se tu musím nějdřív usadit, než začnu pracovat/budouvat kariéru/studovat dál. Navíc věřím, že se mi nějaké oficiální britské vzdělání bude hodit. Snad se nepletu.