Vyšívání a zima

Návrat z Bangoru byl tak trochu reality check, St Helens se se zeleným Walesem opravdu nedá srovnávat. Do toho přišla zima. Akorát nejsem brouček (kéž bych byla) a tak pořád chodím do školy, žádné spaní a jezení zelné polívčičky. Jelikož ale nejsem ve Walesu, je tu zima a slunce už ani nevím jak vypadá, nezbývá mi než baštit vitamíny, čokoládu a zabrat se do umění a mého prezidentování.
Ve středu jsem měla prezentaci na téma blog studenta umění, byl  to spíš takový úvod, ale lidem se to líbilo a šéfka naší lektorky za mnou pak přišla, jestli bych někdy nechtěla to samé prezentovat jejím studentů. Docela mě překvapilo, kolik lidí mého věku neumí na internetu efektivně vyhledávat informace, nemají potuchy o tom, jak jednoduché je psát blog a většina času stráveném na počítači připadá facebooku, youtube. Což je škoda, především pokud studujete umění a skrze internet máte možnost objevit nové umělce, inspiraci, návody.
Já jsem se teď ale od technologií vzdálila a propadla jsem vyšívání. Sedím ve vlaku, a jak v 16. století držím kus látky napnuté na dřevěném kulatém rámu, bavlnky a vyšívám. V rámci studia textilíí a módy musíme zkombinovat všechny techniky co jsme se zatím naučili a vytvořit závěrečné dílo. Jak jsem dřív nesnášela vyšívání na základce, teď každou volnou chvíli běžím pro jehlu a vymýšlím, jaký steh použít.:)

Čím déle tu jsem, tím více si uvědomuji kulturní rozdíly mezi Británii a Českou republikou. Střet náboženství, školství, zdravotnictví, výchova... Některé věci jsou lepší tady, některé bych ale hned vyměnila za ty naše české!

No jo, a pořád říkám "back, at home", a myslím Českou republiku. Do toho chytám přízvuk ze St Helens, což je něco hrozného, snažím se číst české noviny na internetu a trochu si uzdržovat slovní zásobu. Častý střet dvou realit nastává při vaření, když používám českou kuchařku, ale britské ingredience (pokud vůbec nějaké pro daný recept seženu). Následně pak při konzumaci, Thomas například nedokáže pochopit, proč jím k snídani buchtu, co jsem večer upekla - pro ně je to dezert, po obědě, snad možná ke kafíčku odpoledne, ale ne k snídani. Snídaně jsou buď cereálie, nebo toasty.
Když tak píšu o toastech, jedna věc je tu perfektní, a tou jsou snídaně zdarma pro studenty St Hellens College. Minulý rok se díky nějakému dotazníku zjistilo, že studenti nesnídají a tímpádem se i méně soustředí, a vedení školy společně s místními orgány zadotovalo toasty. Takže si doma rychle sním jogurt, běžím na autobus, po čtvrthodince vystoupím, a mám ještě půl hodiny před první hodinou. Zajdu tedy do jídelny, dám si čtyři toasty, laté z automatu, ukážu svojí studentskou průkazku a je to! Není nad dobrou snídani, kterou ani nemusíte platit:).

Na školství se tu dívám z obou stran. Od pondělí do čtvrtka jako student, v pátek jedu do Prestatynu, Tomovy bývalé školy, kde jsem na praxi v hodinách výtvarky. Některé ty děti bych hnala, i jejich rodiče! Často mě ale spíš rozesmějou, především proto, že mě učitelka představí jako Mrs Rogers, artist (umělkyně). Jeden kluk se mě zeptal:"Miiiiiiis, když jste ta umělkyně, pro co jste známá?":D
Tak, známá zatím nejsem, že, kdybych byla, tak nejezdím na praxi do nějaké školy hodinu a 600 Kč daleko, že, ale všechno bude, všechno bude:D.